Čágo belo byl modelingový strop, padesátku vzývám a ctím, říká Tereza Pergnerová
- června 2024
Tereza Pergnerová slaví 25. června padesáté narozeniny. V rozhovoru pro iDNES.cz moderátorka zavzpomínala na natáčení legendární hitparády Eso i na focení přebalů kompilačních desek Čágo belo šílenci! Promluvila také o svých dvou dětech a mnoha zvířatech a popsala, co jí pomáhá v tom, neztratit v dnešní době sebe samu.
Pětadvacet let zpátky, to byl rok 1999. Možná dělala nějaké hitovky Britney Spears, bych řekla. Ta něco měla… a já jsem možná jela v Lenny Kravitzovi. Je to dost možné. Ale zase nechci kecat, nevybaví se mi přímo konkrétní věc.
Když jste zmínila Lennyho Kravitze, jako velmi mladá holka jste se s ním setkala při natáčení televizní hitparády Eso. Jaké to bylo?
Vždycky jsem měla obrovský respekt k lidem, kteří něco umí. On samozřejmě patří mezi profesionály, je to úžasný multiinstrumentalista. Kdykoli ho někde vidím, tak si vzpomenu na to, jak nám v Esu losoval vítěze v soutěži. To jsou prostě okamžiky, které se asi nebudou nikdy opakovat.
Vzpomenete si i na poslední Eso a na den, kdy jste ho natáčela?
Nevzpomenu si na den, ale vím, že jsem s nadsázkou sehrávala scénku, kde podepisuji konečnou smlouvu a odcházím. Vím, že jsme přesně takhle tu scénku koncipovali. Lidi si mysleli, že si dělám srandu, ale já jsem tehdy opravdu skončila.
Tereza Pergnerová v Esu
To bylo pro mnoho lidí srdceryvné. Kolik vám tenkrát přišlo dopisů s prosbou, abyste se vrátila?
Když budu chtít vnímat ješitnou část mé osobnosti, tak mě to potěšilo, že jsem lidem chyběla. Ale odchod byl nezbytně nutný. Aby se člověk mohl posunout dál a přerodit, tak prostě musí něco opustit a jít vstříc novému já.
Nyní vás možná také čeká svým způsobem nějaké nové já, protože červen je váš narozeninový měsíc. Jak ho prožíváte?
Krásně. Protože já se blížím k vytoužené padesátce. Moc se na ni těším, vzývám ji a ctím. A děkuji jí za to, že přichází. Doufám, že budu dál lepším a lepším člověkem. To je cíl.
Vy máte pořád tu dívčí energii…
To skončí!
Dobře, ale kde se to stále bere? Ta jiskra v oku… Komu nebo čemu za to vděčíte, pokud se to tak dá říct?
Vy a vlastně každý člověk, kterého potkám, ve mně něco probouzí. Pokud mě teď vidíte těmahle očima, tak jste to v tomto případě vy. Ale jistě potkám i lidi, kteří to ve mně zabijí. Ale ona se pak vždycky zase nová jiskra narodí. Takže jeden druhému nesmírně sloužíme.
Už jako hodně mladinká jste měla krásné rysy – světlé oči, husté vlasy – nebyly tam někdy ambice, stát se modelkou?
Ne, nikdy. Já jsem to tak nikdy neměla. I osobnostně jsem byla nastavená tak, že bych to nikdy nezvládla. Protože, byť se to nezdá, je to profese plná řehole a já nejsem člověk, který může mít zacíleno na to, jak vypadá. Nezvládla bych to. To je úkol pořád dobře vypadat. A já mám docela ráda ten luxus někdy taky dobře nevypadat. (smích)
Focení přebalů cédéček Čágo belo byl tedy váš modelingový strop?
Určitě. Myslím, že s léty se člověk překonává, ale vždycky je to o týmu, to sám dobře víte. Když máte kolem sebe skvělý tým, ten vám dodá hezký pocit a na tu chvilku před fotoaparátem jste možná nejlepší verzí vizuálu sama sebe. Ale pak je dobré nezapomenout na tu obyčejnou Terezu, obyčejnou osobnost.
Milujete zvířata. Pomůže třeba štěňátko jako substituce dětí, které pomalu vylétají z hnízda?
Vždycky jsem měla zvířata, takže u nás má stále kdo odcházet. Teď jsou to děti. Pořád mi doma zůstávají staré kočky, různě staří psi a papoušek. Myslím, že nikdy nebudu sama. Ale je to i o tom, že mám plnou důvěru v to, že když děti opouštějí dům, vědí dobře, co dělají a je to pro ně důležité. Nechtěla bych se třeba stát přítěží pro svého syna. Je mu už dvacet tři let, a nemůžu očekávat, že bude muset zvedat telefony mamince, kdykoliv zavolá a odpovídat jí okamžitě na zprávy. Je důležité nechat lidi žít. Oni tady budou mnohem déle, než tu budu já.
Do vínku jste možná ale dostala dlouhověkost po babičce.
Myslím, že babičce bylo devadesát devět let, opravdu to bylo těsně před stovkou. Kdyby to tak bylo i se mnou, bylo by to skvělé. Ale buďme pokorní. Nevíme, kolik nám ten nahoře vyměřil. Může to být ještě spousta let, ale může to být jenom pár. Tak přijměme, co dá.
Kdybyste mohla dát radu ostatním lidem, jak si nedělat hlavu z toho všeho toxického okolo a proč nebýt tolik závislí na penězích?
Já asi neumím dát radu. Ale chce to zacílit na věci, které nemění čas. A to je najít nejlepší cestu sám k sobě. Když vám bude dobře samotnému se sebou, tak všechno ostatní se může měnit. Jednou máš, jednou nemáš. Přijde bolest, zvládneš bolest, přijde radost, užiješ si radost… Ale musí ti vždycky být dobře samotnému se sebou. Rozumět si. A to je podle mě nějaký životní úkol. Nebo alespoň to tak dělám já. Dokud si rozumím, tak vím, že zvládnu cokoliv. Ve chvíli, kdybych ztratila kontakt se sebou? Hm, asi budu plavat.
Přejeme v té vytoužené padesátce hodně zdraví, lásky a radosti.
Moc děkuji, vážím si toho. Opatrujte se, držte se, milujte se, množte se. Dělejte, co chcete. Život je krásný!